ROPUCHA ZELENÁ
Pseudepidalea viridis (Laurenti, 1768)
Patří mezi zvláště chráněné druhy (do kategorie silně ohrožených), tj. ochrana dle § 50 odst. 1 a 2 zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny. Ropucha zelená je zároveň "předmětem ochrany dle práva Evropských společenství", ve skutečnosti je asi nejohroženější druh žáby v ČR.
Popis
Ropucha zelená je jedna z nejkrásnějších evropských žab. Na světlé hřbetní straně jsou nepravidelné ostře ohraničené zelené skvrny, nejčastěji olivové barvy. Mezi těmito skvrnami jsou červené body, které ještě umocňují celkovou kamufláž. Spodní strana těla bývá světle šedohnědá až krémová, někdy tmavěji skvrnitá. Samci bývají světlejší.
Oči s vodorovnou štěrbinovitou zornici mají zlatozelenou tmavě síťovanou duhovku. Okrouhlý ušní bubínek je dobře patrný. Parotidy (příušní jedové žlázy) jsou výrazně vyvinuté. Samci mají nepárový rezonanční měchýřek, který je pozorovatelný při kvákání.
Velikost:
délka okolo 8 cm výjimečně 10cm, samci jsou menší.
Výskyt:
od severovýchodní Francie po Kazachstán
Výskyt v České republice:
pokud jsou splněny ekologické požadavky, většinou nepřesahuji nadmořskou výšku 450 m.n.m. Nejvýše položené lokality jsou 740 m.n.m.
Ekologie
Ropucha zelená je typický představitel lokalit stepního a lesostepního charakteru, proto také ráda obývá místa, jako jsou zahrady, vinice, rumiště a různé zanedbané plochy, které jí primární biotopy připomínají. Velmi dobře snáší vyšší teploty. Pro místa k rozmnožování si mnohdy vybírá periodické vodní nádrže, které musí být dobře osluněné. Zajímavé je, že larvy tohoto druhu mohou žít v brakické vodě, což je u obojživelníků ojedinělé. Vyhýbá se rozsáhlejším lesním porostům s kyselým podložím a vyšším nadmořským výškám.
Potrava
Nejčastěji suchozemští bezobratlí, které loví vymrštitelným jazykem.
Aktivní je za soumraku a v noci, dokáže urazit značné vzdálenosti. Ropucha zelená je schopna relativně rychlého pohybu krátkými skoky a též šplhání jí nečiní zvláštní potíže.
Predátoři
Ropucha zelená je napadána už ve formě vajec, např. čolci se živí žabími vajíčky, klasickým predátorem larev jsou nymfy vážek. Stejně tak larvy v určitém věku decimují různé druhy kachen. Užovka obojková požírá jak larvy, tak i vzrostlé jedince ropuchy zelené. Zde je rozhodně na místě se zmínit o ještěrce obecné, tento druh s oblibou požírá čerstvě metamorfované jedince ropuchy zelené, je nepsané herpetologické pravidlo, že tam kde se vyskytuje ropucha zelená, žije i ještěrka obecná Významným predátorem je též ježek Erinaceus europaeus a E.concolor.
Ohrožení
Na prvním místě je to intoxikace zejména pesticidy, dále vysoušení mělkých kaluží, zavážení tůní a rekultivace písníků vedoucí ke ztrátě možnosti rozmnožování. Stejně jako ostatní žáby, je i tento druh ohrožen vandalismem, též dochází ke značným ztrátám na vozovkách při jarních tazích.
Ochrana
Základ je ochránit místa, kde se ropuchy zelené rozmnožují. Je vhodné je sledovat, aby nedošlo k úplnému vyschnutí, v případě tohoto nebezpečí, pokud je to možné, doplnit vodu, nebo larvy přemístit.
